Ústavnost územních reforem ve vybraných zemích střední Evropy

Česká republika má nejfragmentovanější strukturu obcí ze všech členských států OECD, což má nejen negativní dopady na státní rozpočet, ale také to fakticky znemožňuje širší využití komunální úrovně pro různé činnosti, které by obce plošně vykonávaly v samostatné působnosti. Tento problém lze řešit buď podporou meziobecní spolupráce, anebo územními reformami. Tato kniha se zabývá analýzou územních reforem v Rakouské republice, Spolkové republice Německo a Švýcarské konfederaci, a to z pohledu ústavního práva. Její základní otázkou je, za jakých okolností jsou územní reformy ve sledovaných zemích ústavně konformní. Předložená studie je podrobnou analýzou, zabývající se pojetím práva na samosprávu v SRN, Rakousku a Švýcarsku ve vztahu k ústavnosti územních změn ve všech sledovaných zemích s možnou využitelností pro Českou republiku. Je určena nejen odborné veřejnosti jako takové, nýbrž může posloužit rovněž zástupcům exekutivy a legislativy, kteří by v budoucnu připravovali a schvalovali zákony, na jejichž základě by v České republice mohlo dojít k plošnému slučování obcí. Zároveň může poskytnout cenné informace i Ústavnímu soudu České republiky, pokud v budoucnu bude rozhodovat spory vzešlé z územních reforem. Studie by se tak mohla stát důležitým zdrojem informací v oblasti územních reforem na úrovni obcí, s kterou Česká republika nemá po roce 1989 dosud žádné zkušenosti.