Investiční svěřenský fond

Svěřenský fond se od svého zavedení stal široce využívaným nástrojem pro ochranu majetku a jeho mezigenerační předání. Při své implementaci však čelil řadě úskalí, vyplývajících zejména z odlišného pojetí vlastnictví a jmění v anglosaském a kontinentálním právu. Dnes lze tyto komplikace považovat za překonané a svěřenský fond je vnímán jako funkční a stabilní institut. Podobně by se dal popsat i vývoj podílového fondu, který – podobně jako svěřenský fond – vyvěrá z anglosaského práva a zaujal v tuzemském investičním prostředí své místo jako jedna z nejvyužívanějších forem investičních fondů. Alternativou pro podílový fond a další investiční struktury je méně známý investiční svěřenský fond (ISF), který se snaží nabídnout výhody svěřenského fondu bez některých nevýhod podílových fondů. Velmi skromná právní úprava, kterou v současné době zákon vzhledem k ISF nabízí, však obsahuje pouze základní aspekty fungování tohoto institutu. V ostatních věcech je nutno vypořádávat se s právními mezerami, kterých je v současnosti mnoho. Absence rigidní právní úpravy je dvojsečným mečem. Na straně jedné nabízí (potenciální) flexibilitu, na straně druhé vyvolává nejistotu, která brání širšímu využití v praxi. Kniha hledá odpovědi zejména na otázky související s existencí, nastavením a praktickou využitelností ISF: Jaký mechanismus fungování investičního svěřenského fondu předvídá zákon? Nepůsobí zákonné nastavení nepřeklenutelné právní rozpory? Existují situace, kdy je lepší využít ISF namísto podílových fondů či akciových společností? Jak může fungovat ISF v praxi? Lze právní úpravu koncipovat tak, aby se ISF stal lépe využitelným?